Se znepokojením sleduji, jak vláda zoufale tápe v otázce nominace kandidáta na eurokomisaře. Poté, co Babiš v této souvislosti zmínil jméno vlastního lídra do eurovoleb Teličky, přišla ČSSD s protinávrhem v podobě exministra Mertlíka. Míč je teď na straně Babišova hnutí a zejména samotného Teličky, který by se měl jasně vyjádřit, na co chce vlastně kandidovat.
Jeho případná kandidatura na eurokomisaře může mít logiku v tom, že již eurokomisařem, byť krátce, byl a i jeho následné působení v lobbingu se točilo kolem EU. Právě zde ale leží pověstný kámen úrazu. Pominu-li fakt, že některé jeho lobbyistické aktivity byly ve prospěch úzkého soukromého zájmu a v rozporu se zájmem většiny občanů, může být zdrojem oprávněných pochybností již lobbyistické působení jako takové. Členové Evropského parlamentu jsou poměrně citliví na jakékoli podezření na střet zájmů a to se v případě Teličky bohužel přímo nabízí. I pokud by z toho důvodu nebyl vetován, je pravděpodobné, že by mu nebylo svěřeno žádné významnější portfolio ekonomického typu, kde by střet zájmu hrozil.
Je na panu Teličkovi, aby zvážil, zda mu jeho zjevně neukojitelné osobní ambice stojí za oslabení vlivu a váhy České republiky v Evropské komisi a zda by se neměl spokojit s funkcí europoslance, kterým se jako lídr kandidátky ANO nepochybně stane. Jestli si na post v Evropské komisi skutečně brousí zuby, měl by mít odvahu to jasně sdělit a z eurovoleb odstoupit. Protože Evropský parlament a Evropská komise jsou typově odlišné instituce s odlišnou legitimitou a způsobem fungování a působení v nich je (na rozdíl od národní vlády a parlamentu) neslučitelné. Bylo by tedy férové vůči politickým soupeřům i vůči občanům, aby se rozhodl, na jaké židli chce sedět a podle toho se zachoval. Na obou po volbách sedět nemůže a neměl by ani před volbami.
Na pozadí Teličkovy vyčkávací taktiky kryté stranickým vůdcem Babišem se odehrává boj o moc uvnitř vládní koalice. Jestliže premiér Sobotka na Babišova pravidla hry přistoupí, bude to znamenat, že je premiérem pouze na papíře, ale ve skutečnosti hraje ve vládě druhé housle.
