Jeho Veličenstvo Václav V.

U Václava Klause je zvláště ve druhém funkčním období obvyklé, že jakékoli mezery v doslovnosti výkladu ústavy zneužívá k posílení svého politického postavení.

V porovnání s prezidentem Václavem Havlem se zdá, jako by jeho následovník měl k dispozici zcela odlišné pravomoci, ale ve skutečnosti je Ústava ČR stále stejná. Vyspělost demokracie se pozná i podle obsáhlosti ústavy. Čím vyspělejší demokracie, tím kratší text. Česká verze je relativně dlouhá, ale kvůli egu Václava Klause a jeho pocitu vlastní důležitosti bude zřejmě nutné přikročit k takovým úpravám textu, aby nebylo možné oněch mezer zneužívat.

Aktuálním nedodržováním svých ústavních povinností prezident republiky jen prohlubuje vládní krizi a dává čas Vítu Bártovi a jeho firmě k odvrácení pozornosti od nehorázných poměrů uvnitř Věcí veřejných. Prezidentem republiky zablokovaná situace nevykazuje žádné znaky stability, o které tak vznešeně hovořil pro televizní kamery. V momentální chvíli si jen těžko lze představit, že se vládní koalice bude věnovat vládnutí a nikoli snaze o odražení ataku na základy demokratických principů, což Bártova „obálková“ firemní strategie bezesporu představuje.

Role politika, který blokuje nutnou katarzi ve vládní koalici a vyslovuje káravá slova vůči premiérovi, spíše naznačuje dvě možná vysvětlení. Buď prezident vycítil šanci posílit své postavení na politické scéně na úkor předsedy vlády, nebo hájí zájmy Víta Bárty či Radka Johna.

V prvním případě by se prezidentu republiky mělo jasně vysvětlit, jaká je jeho ústavní pravomoc a povinnost v rámci systému parlamentní demokracie ČR. V případě druhém by vyšlo jasně najevo, že firemní strategie Víta Bárty o privatizaci státní moci se dotkla i Pražského hradu. Doufejme, že platí první varianta.