Překvapená světice a hromy blesky ČSSD

Znáte to také? Jsou to přesně ty okamžiky, kdy překvapeně posloucháte a nakonec si řeknete, že to, co vidíte a slyšíte, vás vlastně ani nepřekvapuje. Přesně takové byly víkendové projevy Lubomíra Zaorálka a Bohuslava Sobotky na programové konferenci ČSSD. Byť z nich čišela vyšší míra radikálnosti než obvykle. Důvodem mohl být i vždy rázný a vždy přímý host. Kolega ze Slovenska Robert Fico. Seděl přímo vedle pana předsedy Sobotky a ten se tak patrně před ním nechtěl vlažným proslovem úplně zahanbit.

Ovšem rétorika sociální demokracie je jasná a nepřekvapující - rozdělit společnost na bohaté a na chudé, přičemž všichni bohatí jsou podle nich zločinci, kteří přišli k majetku podvodem a všichni chudí jsou naopak zase ti, co trpí kvůli systému. Taktika je to vyzkoušená a z historie víme, že i často velmi úspěšná. "Potřebujeme pozitivní vizi budoucnosti", prohlásil Bohuslav Sobotka. Překvapil mě a já mu na dálku přikývl, s tím opravdu nelze více než souhlasit. Problém je ale v tom, že vize blahobytu z dílny ČSSD je nereálná. Nelze dělat reformy, šetřit a přitom zachovat současný stav veřejných financí. "Odmítněme tupé škrty", vyzval zase místopředseda ČSSD Michal Hašek. Tady jsem překvapeně zakroutil hlavou. Použít podobnou rétoriku v době čerstvě schválených klíčových reforem, je již tak trochu liché a projev jako by byl připravený pro první polovinu roku 2011. Je však podzim, tak proč to nepřečíst ještě jednou. Proškrtat se do blahobytu jistě nelze, ale podle sociální demokracie se zcela jistě lze do blahobytu zadlužit – Řecko, Itálie, Portugalsko jsou jim příkladem. Ideovou konferenci ČSSD podpořil i profesor Václav Bělohradský. Ostatně on se nikdy svými postoji inklinujícími spíše k levici netajil, takže žádné překvapení. Projevy představitelů ČSSD a jejich hostů na sobotní programové konferenci jsem, bohužel/bohudík, mohl vyslechnout jen do půl jedenácté. Pak jsem ve vší úctě k sociální demokracii přepnul na promluvu kolínského arcibiskupa Meisnera, který v té době hovořil o Anežce České v pražském Vítu.  Toho jsem si nemohl nechat ujít. A udělal jsem překvapivě dobře.